EVOLVEA VÁS VÍTÁ
Na prvním setkání se nebudeme představovat ani bavit, jak je zvykem, ale budete mít před sebou obrovský papír přes celou místnost, dostanete barvy, pustíme hudbu a dáme se společně do malování jednoho velkého obrazu, jednoho velkého díla. Dáme tak prostor nepřevídatelnému nevědomí, aby začalo svůj tanec. Z této malby, až budeme večer padat únavou, umazaní a zborcení potem, vznikne prvního dne nové spojení, nová dohoda, mezi námi, mezi všemi našemi částmi.
Začneme se seznamovat a bavit, ale už v jiné atmosféře. Možná si dáme trochu vína, alespoň si je naneseme na ruce. Budu pro vás mít připravený speciální demižón, kde nebude víno obyčejné, ale požehnané Dionýsem. Toto víno, 'Sangre de drago', dračí krev, v němž bude obsažen kousíček zlata a stříbra, bude posvátnou tekutinou, která nám dovolí prolomit ještě více bariéry, které blokují naši kreativitu. Já s ním však musím nejprve vystoupat na posvátnou horu.
Nemohu předvídat, co bude dál. Venuše to tak nechce, dala mi prst na ústa a řekla mi: oni musejí unést to, že neví, jak bude příběh pokračovat. Ale ani já to nevím. Jedině v tomto společném nevědění se otvírá obrovský prostor, do něhož může vstoupit to nové, co vám Venuše a Dionýsos chtějí přinést.
Kdybychom jeli podle předem připravné osnovy, opakovali bychom to, co tu už bylo. Přichází doba, kdy staré přestává platit. Archetypy se mění, Vesmír se neustále rozvíjí. Nechceme klást limity našemu rozvoji srkze předem připravné koncepty. Proto musíme unést riziko obnažující intimity, kdy se rodí to nové, co nemá dosud žádné jméno.
Nebudeme se učit CO, budeme se učit JAK.
Toto jak se netýká jen konstelací, ale můžeme si ho přenést do všeho, co děláme v každodenním životě. Není cílem oddělovat konstelační proces od procesů vašeho života. Vše se prostupuje. Nic není výš ani níž. Možná nás Venuše s Dionýsem naučí, jak překonat bariéry naší mysli, naše staré vědění a umožní nám se uvidět v úplně novém světle. Ve světle lásky. V atmosféře naprostého sebepřijetí a bezpečí vznikne prostor, v němž budete moci uvidět v pohybu své multi - facetové self: proměňující se barevnou vícerozměrnou mozaiku, mihotavý květ o tisíci plátcích. Tak se na nás pozemšťany dívá Venuše (a baví se, protože nerozumí našim šedivým pravidlům).
Nebudeme sami ani druhé k ničemu tlačit, míra intenzity bude volitelná, necháme vše se dít samo, přirozeně. A každá vteřina může být svěží a nová.
Máte chuť na se do takové hry ponořit?